Zemědělství a lesy budou nezaslouženě první obětí změn klimatu, říká vědec

Podle Žaluda po započtení lesnictví tento sektor váže uhlík a přispívá ke snižování skleníkových plynů. Zdůraznil, že se dlouhodobě nemění množství srážek na českém území, které přinášejí jedinou vodu do ČR, protože směrem do území republiky neteče prakticky žádná řeka. Zvyšuje se však průměrná teplota, mezi let y100 až 1960 byl průměr roční teploty 6,7 °C, v tomto tisíciletí pak už 8,7 °C, loni pak 9,7 °C. „Zvyšuje tak výpar a to je ten velká problém. Rozdíl o dva stupně znamená ztrátu 100 mm srážek, které se neproduktivně vypaří,“ vysvětlil.

Dodržet Pařížskou dohodu, která počítala se zvýšením maximálně o 2 °C proti předprůmyslové éře už není podle něj možné. Realistické výpočty tak podle něj počítají s modely, které se ale do roku 2050 prakticky neliší. Průměrná roční teplota při optimističtějších výpočtech stoupne do rou 2050 o 2,3 °C, do roku 2090 o 3,1 °C. Výskyt suchých epizod bude vyšší, státy by se podle něj měly zaměřit na adaptační opatření.Na českém území se sucho dotkne prakticky všech lokalit, prozatím extrémní profil roku 2015, kdy dosáhly zemědělské ztráty kvůli suchu 11 miliard korun, byl podle něj ochutnávkou běžných let kolem roku 2050. Zatímco v roce 2000 bylo v ČR ohroženo větrnou erozí 10 procent půdy, v roce 2020 již šlo o 25 procent, problém je právě ve zvyšujícím se odparu.

Už nyní se podle něj snižují výnosy ze zemědělské půdy, například na jižní Moravě. Do budoucna radikálně kvůli suchu porostou ceny pšenice a dalších obilovin. Naopak velké problémy budou i nadále kvůli dřívějšímu probouzení vegetace s ovocnými stromy, které poté sežehnou mrazy. Kvůli chybějící sněhové pokrývce pak bude také méně podzemní vody, která pokrývá zhruba polovinu české spotřeby. Česká společnost by se měla na tuto skutečnost připravit. Zásoby podzemních vod se podle něj tvoří prakticky pouze z tajícího sněhu, jakmile jsou více aktivní rostliny, tak zbytky srážek spotřebují.