Posledních několik dekád názorně demonstrovalo, že zvyšování frekvence a intenzity sucha je jedním z hlavních průvodních jevů současné klimatické změny, a to jak v měříku globálním, tak středoevropském.
„Sucho“ je však velmi obecný termín a zahrnuje celou škálu jevů, které se můžou projevovat poměrně rozdílně. Často tedy mluvíme například o suchu meteorologickém, které definujeme jako nedostatek atmosférických srážek nebo zápornou klimatologickou vodní bilanci mezi srážkami a výparem, či o suchu hydrologickém, projevujícím se sníženým průtokem v řekách, či nízkou hladinou podzemních vod.
Mgr. Jan Řehoř, Ph.D., z Ústav výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., a Masarykovy univerzity se konkrétně vyjádřil k suchu, které je často nazýváno jako „zemědělské“. Přesnějším pojmenováním je možná termín „půdní sucho“, neboť ho obvykle definujeme právě pomocí snížené vlhkosti ve vrchních vrstvách půdy, což následně vede k dopadům nejen na zemědělství, ale také na lesy a další přírodní systémy, vysvětlil vědec.
Ve střední Evropě dochází k výraznému nárůstu četnosti a intenzity půdního sucha v letním půlroce (duben–září) s nejdramatičtějším vývojem v období duben až červen. V průběhu letního půlroku padá čím dál větší množství srážek v konvektivní formě, tedy z přeháněk a bouřek. To vede ke zvýšené nerovnoměrnosti srážkových úhrnů. V zimním půlroce se četnost půdního sucha příliš nemění. Větší podíl srážek ovšem padá ve formě deště, a přestože úhrn srážek neklesá, půdní vlhkost je v jejich závěru v průměru nižší, než bývala, což je způsobeno menší a kratší akumulací sněhu a vyšších výparem. Proces ještě podstatně zesiluje na teplotu navázaný dřívější počátek vegetačního období, které dnes začíná ve srovnání s normálem 20. století přibližně o dva až tři týdny dříve. Brzký růst rostlin pak vede ještě k výrazně vyšší evapotranspiraci, vysvětluje vědec.
Výše popsané mechanismy můžeme podle něj do značné míry aplikovat na většinu dalších oblastí s mírným klimatem kontinentálního nebo přechodného typu na severní polokouli. Zde vidíme dramatický nárůst četnosti sucha v oblasti východní Evropy (ještě výraznější než v českých nížinách), především na Ukrajině a v jižním Rusku, které jsou velmi významné pro svoji produkci obilovin. Oblast s nebývale rychlým nárůstem četnosti sucha pak pokračuje dále na východ až do východní Číny. V mírném klimatu Severní Ameriky je rozsah vysychajících oblastí o něco menší než v Evropě nebo v Asii. Výjimkou je zemědělsky významný „středozápad“ USA, kde je rychlost nárůstu četnosti sucha více než dvojnásobná oproti průměru celého severoamerického kontinentu, upřesnil Mgr. Řehoř.
Celý článek ZDE