Třikrát větší papričky. Čeští vědci vyvinuli superhnojivo z kuřecího peří

Hnojivo už otestovali na chilli papričkách, které vyrostly do třikrát větší velikosti, než je běžné. Podobně teď vědci zpracovali odpadní kuřecí chrupavky a kosti, z nichž dělají probiotika pro psy. Oba české vynálezy se zanedlouho dostanou na trh. Ecoista si s Olgou Šolcovou povídal o podrobnostech projektu.    

Jak vás napadlo zaměřit se právě na zbytky z drůbeží výroby? 

Založili jsme výzkumné konsorcium několika institucí a firem zamýšleli se nad tím, jak v zemědělských a potravinářských firmách lépe využívat zbytky z výroby. Kolegové z firmy Rabbit (masokombinát v Trhovém Štěpánově, pozn.red.), nám vysvětlili, že velký problém je s peřím, které jim při výrobě zbývá v enormním množství. Pro ně je to odpad, kterého je prostě moc a vozí se do kafilérií, protože výkupní cenu má velmi nízkou. Zároveň řekli, že kdyby se z toho peří dalo něco vyrobit, velmi by to uvítali. 

Kolik peří tak v Česku z drůbeží výroby zbývá? 

V Česku se vyprodukuje asi osmdesát milionů kuřat ročně, přitom peří z nich činí několik milionů kilogramů ročně. Ale nejde jen o peří. Ve firmě Rabbit nám sdělili, že z živočišné výroby vzniká i mnoho dalších odpadů. Odpadní peří se běžně hydrolyzuje, ale vesměs pomocí silných kyselin nebo zásad (Hydrolýza je rozkladná reakce, při které se spotřebovává voda, pozn. red.), takže potom v hydrolyzátu vznikají soli chloridu, síranu a tak dále. Není to příliš ekologické a takový materiál se nedá například v zemědělství běžně používat. Chtěli jsme vymyslet způsob, jak hydrolyzovat, aby výsledný produkt nevadil rostlinám. Zkoušeli jsme oxid uhličitý, dále kyselinu jablečnou a také odpad z jablek. Nakonec jsme zjistili, že se odpadní peří dá hydrolyzovat jenom odpadem z jablek, což je výhodné, protože jde o čistě přírodní produkt. 

A teď jste v jaké fázi výzkumu? 

Máme vše hotové. Navíc v odborné literatuře se začalo objevovat, že tyto hydrolyzáty mají velmi dobré vlastnosti pro rostliny i díky přítomným aminokyselinám, ale neměly by v nich být anorganické soli. V rámci našeho projektu NCK Biocirtech jsme tedy vytvořili technologii přípravy hydrolyzátu pomocí kyseliny jablečné, a to včetně zvětšování měřítka. Domluvili jsme se s kafilerií v Podbořanech, za což jsme byli velmi rádi, a díky tomu jsme technologii otestovali v jejich reaktoru, který má osm kubíků. A fungovalo to. 

Takže váš objev už kafilerie mohou běžně používat? 

Problém je, že kafilerie mají většinou reaktory ze železa, kdežto tady je nutný nerez, protože při reakci je pH přibližně 4,4. Takové reaktory se však dají koupit a investice není zas tak vysoká, když přihlédneme k tomu, že vydrží na velmi dlouhou dobu. 

K čemu se ten hydrolyzát tedy může používat? 

Zkoušeli jsme jej jako hnojivo na listy, konkrétně na chilli papričkách. Papričky, které jsme roztokem z hydrolyzátu zalévali, byly asi třikrát větší než ty, které se hnojily běžným hnojivem. V rámci projektu máme šestnáctičlenné konsorcium, ve kterém je i VÚKOZ (Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, pozn. red.). Kolegové testovali hydrolyzát na rychle rostoucích dřevinách, na topolech. Za sezónu je tímto hydrolyzátem postříkali asi třikrát a zjistili, že nárůst dřevní hmoty je vyšší o šedesát procent. To je opravdu hodně. Velmi nás to potěšilo. 

Takže jste vyvinuli super výživné hnojivo, které se vyrábí z odpadu. Je to tedy příklad čisté cirkularity? 

Jediný háček byl asi ten, že se hydrolyzát musí uchovávat v lednici. Vypadá jako kalná, hustší tekutina a jelikož je dělaná z peří, je cítit po peří. Není to voňavá záležitost, ale zase nejde o nic hrozného. Další věc je, že po vytvoření hydrolyzátu zůstane trochu pevného zbytku, jde zhruba o tři až pět procent pevné hmoty. Společně s dalším účastníkem projektu, Českou zemědělskou univerzitou, jsme zjišťovali, co se s tím zbytkem dá dělat. Dá se kompostovat, protože jde o čistě živočišný produkt, a také vermikompostovat, protože žížaly ho baštily. Tedy celý odpad z peří se dá využít. 

Celý článek si můžete přečíst ZDE