Peníze v koši: plýtvání potravinami pokračuje. Ministerstvo chce omezit vyhazování jídla lepším přístupem k dotacím

Když šéfkuchař a podnikatel Pavel Drdel otevíral před několika lety ve Strakonicích restauraci Sůl a Řepa, měl jasno ve dvou věcech. Vedle vaření z čistě lokálních potravin se zaměřil na to, aby v jeho podniku nepřišla nazmar ani slupka od brambor. Nechtěl, aby se plýtvalo potravinami, které farmáři dodávají do jeho restaurace. A tak když pracuje se zeleninou, snaží se zužitkovat třeba i nať. A pokud snad existuje něco, pro co opravdu v kuchyni využití nemá, například slupky od česneku, nehází je do koše, ale do kompostu.

„Letos jsme použili například i větvičky z chvojí, které v zimě zakrývaly skalku u restaurace. Posloužily jako improvizované špejle pro špízy z hlívy ústřičné,“ říká restauratér Drdel. V Soli a Řepě se používají například řepné slupky v podobě „řepného prachu“, jejž šéfkuchař sype do polévek: většinu zeleniny totiž odebírá v biokvalitě od farmářů, kteří nepoužívají chemické přípravky. Další metodou, jak se vyhnout vyhazování jídla, je, že nespotřebované přebytky zavaří pro období, kdy na polích nic neroste.

Snaha neplýtvat potravinami a naopak to, jak moc se jimi ve skutečnosti plýtvá, je totiž velké téma, a to nejenom v České republice.

Plýtvající domácnosti

I když se v číslech o plýtvání potravinami skrývají nejasnosti, k čemuž se ještě dostaneme, je jisté, že v Česku se zbytečně vyhazuje jídla opravdu hodně.

Podle posledních dostupných dat Eurostatu z roku 2020 srovnávajících data z celé EU zodpovídají české domácnosti ročně za zhruba 743 tisíc tun potravinového odpadu v zemi, a to z celkových 972 tisíc tun. V rámci zpracování a výroby se pak vyplýtvá 100 tisíc tun, v obchodních řetězcích 64 tisíc tun, v restauracích 38 tisíc tun a v primární výrobě 27 tisíc tun.

Anna Strejcová, zakladatelka spolku Zachraň jídlo, upozorňuje, že tyto údaje zjevně nejsou přesné. „Například zmíněná data Eurostatu, kam je dodává Ústav zemědělské ekonomiky, nezohledňují produkci, která zůstala na poli. Mohou to být třeba malé brambory, které se zaorají, nebo zmrzlá jablka na stromech,“ říká expertka ze Zachraň jídlo. Domácnosti podle ní možná z čísel vycházejí hůře, než jak je tomu doopravdy: statistiky jsou postaveny i na datech od řetězců a producentů, kteří je ale dodávají na čistě dobrovolné bázi.

Další informace ale ukazují, že se s potravinami u nás v domácnostech opravdu plýtvá. Mendelova univerzita zkoumala například plýtvání v Brně. Podle jejího průzkumu z let 2019 až 2021 vyhodil občan moravské metropole průměrně 37 kilo jídla ročně.

Další pozoruhodné číslo vyplývá z odhadů univerzity z přelomu let 2022 a 2023: z něj vyšlo, že rodina o dvou dospělých a dvou dětech vyhodí ročně potraviny v hodnotě 14 076 korun. Přepočteno na průměrnou domácnost, kterou podle Českého statistického úřadu tvoří 2,33 osoby, to pak dělá 8 199 korun.

Zajímavé, i když možná ne překvapivé je, že lidé o nadměrném vyhazování potravin vědí, což ovšem neznamená, že tomu jejich chování odpovídá.

Například Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR zveřejnilo loni v říjnu výsledky průzkumu, podle něhož více než polovina české veřejnosti, konkrétně 52 procent, považuje plýtvání potravinami za velký problém; podle dalších více než dvou pětin (42 procent) plýtvání potravinami správné není, ale jsou tu aktuálnější problémy, které je potřeba řešit. Pouze 5 procent českých občanů nepovažuje plýtvání potravinami za celospolečenský problém.

Zajímavá jsou také data o vztahu nejmladší generace k vyhazování jídla, která opět potvrzují dvojakost, již lze charakterizovat větou – víme, že plýtvání potravinami je problém, jiná věc ovšem je, zda se podle toho sami chováme.

Celý článek ZDE