O konferenci zaměřenou na potravinový odpad byl obrovský zájem

Plýtvání potravinami je velký celosvětový problém, který má dopady jak ekologické, ekonomické, tak i sociální. Na celém světě se vyhodí zhruba 1/3 vyprodukovaných potravin, což v přepočtu vychází na 1,3 miliardy tun v hodnotě přibližně 1 bilionu dolarů. K plýtvání potravinami dochází v průběhu celého distribučního řetězce potravin, od zemědělské produkce až po konečnou spotřebu v domácnostech. V raných fázích dochází k potravinovým ztrátám („food losses“), v pozdějších fázích na úrovni spotřeby (maloobchod, restaurace, domácnosti) vzniká potravinový odpad („food waste“). Pokud se zaměříme pouze na potravinový odpad, tak nejvíce ho vyprodukují jednotlivci v domácnostech (61 %). Jednotlivci tak představují klíčové aktéry v boji proti potravinovému odpadu, protože změnou individuálního chování může každý jedinec přispět k jeho řešení.

Cílem této konference bylo poukázat na problém potravinového odpadu, představit možnosti jeho monitoringu (měření) včetně jejich praktického použití a (ne)přesnosti, dále byla pozornost věnována prevenci předcházení vzniku potravinového odpadu s důrazem na vzdělávání a osvětu, a nechyběly ani konkrétní příklady dobré praxe, jak lze s potravinovým odpadem pracovat a jak mu předcházet.

Konferenci zahájil úvodní přednáškou Martin Štěpánek z Ministerstva zemědělství, který představil aktivity resortu zemědělství v oblasti plýtvání potravinami, a poté následovaly tři tematické bloky.

 

 

První blok byl věnován monitoringu, respektive měření potravinového odpadu. V rámci tohoto bloku bylo představeno několik metod pro měření potravinového odpadu s důrazem na to, jak přesná a spolehlivá data poskytují. Pro měření potravinového v domácnostech vychází jako nejvhodnější a nejpřesnější metoda přímého měření pomocí analýzy složení odpadu, zatímco měření prostřednictvím dotazníků založené na subjektivních výpovědích respondentů neposkytuje přesné výsledky, neboť respondenti velmi často nedokážou množství vyhozených potravin správně odhadnout a rovněž ho mají tendenci výrazně podhodnocovat.  

Lea Kubíčková (Mendelova univerzita v Brně):  Plýtvání potravinami v českých domácnostech

Radka Hanzlová (Sociologický ústav AV ČR): Plýtvání potravinami pohledem české veřejnosti

Daniel Sosna (Etnologický ústav AV ČR), Lenka Brunclíková (Management School, Lancaster University), Petr Jehlička (Etnologický ústav AV ČR): Možnosti synergie ve výzkumu potravinového odpadu z domácností

Lucie Loučková (Tesco): Eliminace potravinového odpadu jako pilíř udržitelného podnikání společnosti Tesco

 

 

Druhý blok byl věnován prevenci předcházení vzniku potravinového odpadu, a to nikoliv pouze na úrovni spotřebitelů, ale pozornost byla věnována všem částem distribučního řetězce potravin. Jedním z hlavních závěrů, který se prolínal příspěvky (nejen) v tomto bloku, bylo zdůraznění důležitosti vzdělávání a osvěty jako základního nástroje pro „boj“ proti plýtvání potravinami.

Viera Šedivá (Svaz obchodu a cestovního ruchu): Jak nejlépe bojovat s potravinovým odpadem? Nevytvářet ho!

Jiří Remr (Institut evaluací a sociálních analýz): Vybrané postojové determinanty předcházení vzniku potravinového odpadu

Jan Pivoňka (Potravinářská komora): Jak zpracovatelé potravin ne-plýtvají potravinami

Jaroslav Šebek (Asociace soukromého zemědělství ČR): Lokální zemědělství s přímou distribucí základních potravin jako cesta k minimalizaci potravinového odpadu

Lucie Veselá (Mendelova univerzita v Brně), Igor Červený (Univerzita Karlova): Smart Food – Rozvoj kompetencí v oblasti udržitelného rozvoje vedoucí ke snížení plýtvání potravinami

 

 

V závěrečném bloku příklady dobré praxe bylo představeno pět konkrétních úspěšných projektů v oblasti tématu potravinového odpadu, které mohou sloužit jako inspirace pro další projekty, protože změna je možná.

Marta Nováková (Rohlik.cz): Neplýtváme!

Jakub Henni (Nesnězeno): Nesnězeno – Technologií proti plýtvání jídlem

Kristýna Mrkvičková (Kokoza): Cesta gastroprovozů k udržitelnosti

Rostislav Ráček (Česká federace potravinových bank): Potravinové banky: Záchranáři potravin

Karolína Kallmünzerová (Skutečně zdravá škola): Miluji jídlo, neplýtvám

 

O konferenci byl z řad odborné veřejnosti, akademických pracovníků, ale i médií velký zájem, což umožnilo zajímavou a podnětnou diskuzi, ze které si každý účastník nepochybně odnesl mnoho otázek k zamyšlení. Na závěr bych ráda shrnula, že na potravinový odpad je nezbytné nahlížet v celostním (holistickém) pohledu, tedy nikoliv pouze jako na potraviny, které skončí v koši, ale rovněž z hlediska jejich pěstování, výroby, zpracování, balení, dopravy, či likvidace, neboť to vše spolu souvisí a pro úspěšné řešení tohoto problému není možné opomenout žádnou část, přičemž rovněž je nezbytná spolupráce a součinnost všech aktérů.