Červené víno i levandule. Změna klimatu tlačí české sedláky do pěstování netradičních plodin

Vědci se shodují, že klima se mění v oblastech kolem Středozemního moře rychleji než ve většině světa. Průměrné teploty zde od začátku průmyslové revoluce stouply o 1,5 stupně Celsia, tedy více než kdekoliv jinde na Zemi, s výjimkou Arktidy. Čím dál tím častější extrémní projevy počasí, jako jsou dlouhá období sucha nebo naopak až příliš prudké deště, ničí zemědělskou produkci v zemích, jejichž strava je považována za kulturní bohatství.

„Jestli letos sklidíme alespoň třetinu toho, co v minulém roce, tak budeme rádi,“ stěžuje si v rozhovoru s deníkem Wall Street Journal španělská pěstitelka rýže Montserrat Sérvulová. Jak dále vysvětluje, mořská voda kvůli mimořádně suchému počasí proniká daleko do vnitrozemí a zaplavuje její rýžová pole. Současně není dost čerstvé vody z vysychající řeky Ebro, která by sůl z polí odplavila. V některých regionech tak už není možné rýži, z níž se připravuje například oblíbený pokrm paella, dále pěstovat.               

Podobně tvrdě dopadá klimatická změna i na pěstitele oliv. Ze Španělska pochází tři čtvrtiny světové olivové produkce. Už loni však byla úroda o polovinu menší než obvykle a cena oliv a olivového oleje narostla o desítky procent. 

Vysoké teploty způsobují velké potíže také farmářům v Itálii nebo v jižní Francii. „Takhle dlouhé období bez deště je velmi vzácné. Máme sice letos hodně hroznů, ale jsou strašně malé a ošklivé,“ podotýká Christophe Bousquet, šéf sdružení vinařů ve francouzském vinařském kraji Languedoc. Podle něj to může negativně ovlivnit chuť místního proslulého vína. 

Ačkoli se vinaři snaží s teplem bojovat, například sám Bousquet vysázel kolem své vinice trávníky, aby pomáhaly zadržet v půdě co nejvíce vody, přiznávají, že čas hraje proti nim. „Klimatická evoluce probíhá ve Středomoří mnohem rychleji, než jsme čekali,“ dodává Bousquet. Konkrétně ve Francii navíc v suchých měsících probíhá konkurenční boj o vodu mezi farmáři a energetickými společnostmi. Ty totiž potřebují velké množství vody k chlazení jaderných reaktorů.     

Následky se dotknou i Česka

„Situace je opravdu velmi vážná. Červencová zpráva Evropské komise ukazuje na další sestupné projekce výnosů plodin v letošním roce. Kromě sucha ve Španělsku a Itálii za to mohou i přebytečné srážky ve střední a východní Evropě, které zpožďují sklizeň a vedou ke zhoršení kvality úrody. Kromě toho je potřeba počítat i s nejistotou ohledně přepravy obilí z Ukrajiny. Suché počasí rovněž zvyšuje riziko požárů na polích,“ potvrzuje Leventonová a připomíná, že ekonomické následky pocítí nejen jižní státy, ale celá Evropská unie včetně České republiky. 

„Světové potravinové systémy jsou propojené. Třeba v loňském roce vedl nedostatek pšenice v Evropě ke zvýšené poptávce po české pšenici, což způsobilo její zdražení. Stejné jevy lze očekávat i letos a to ve větším měřítku. Z toho vyplývá, že se nemůžeme při hodnocení dopadů klimatických změn ohlížet pouze na počasí v Česku,“ tvrdí Leventonová. Na základě odhadů Evropské centrální banky může slabší zemědělská produkce do roku 2030 snížit hrubý domácí produkt Evropské unie až o čtyři procenta.

Klima se, byť ne tak viditelně jako ve Středomoří, proměňuje i v tuzemsku. „Také v případě Česka se očekává postupný posun k suššímu a teplejšímu klimatu. Ve strategických dokumentech se píše, že lze očekávat častější jarní mrazíky, které ničí úrodu ovoce – jde v podstatě o to, že na jaře teploty nejdřív brzy stoupnou, stromy vykvetou a pak přijde normální počasí, které ale v tu dobu znamená noční teploty pod bodem mrazu,“ vysvětluje zakladatel projektu Fakta o klimatu Ondráš Přibyla.

Jeho slova potvrzují i samotní zemědělci. „V posledních letech pozorujeme větší výkyvy počasí. Častěji zaznamenáváme období sucha a srážky bývají více přívalové. Klesá též úrodnost tradičních zemědělských oblastí a zvyšuje se úrodnost regionů více ve vnitrozemí,“ říká mluvčí skupiny Agrofert Pavel Heřmanský. 

„Nedostatek vody v půdě v letošním roce obzvlášť nesvědčí bramborám, u kterých zastavuje růst a má vliv na kvalitu slupky či výskyt strupovitosti. Střídání horkých a suchých dní s přívalovými dešti zase komplikuje sklizeň pěstitelům obilovin a olejnin, protože porosty jsou vlhké, polehlé a hrozí zhoršení kvalitativních parametrů produkce,“ souhlasí prezident Agrární komory ČR Jan Doležal. 

Bude se v Evropě pěstovat tropické ovoce?

Na druhé straně, jedním z pozitivnějších vedlejších projevů globálního oteplování je skutečnost, že farmáři mohou nově pěstovat plodiny, kterým by se dříve ve stejné oblasti nedařilo. V Itálii se za posledních pět let ztrojnásobila produkce tropického ovoce, jako je avokádo, mango či banány. Na severu této země se rozmáhá pěstování olivovníků a rajčat, tedy plodin, jež byly ještě před patnácti lety doménou regionů ve střední a jižní Itálii. 

To samé se děje v Česku. „Vinaři na jižní Moravě pěstují více červených vín, které potřebují teplejší klima, a méně bílých, jimž svědčí chladnější podmínky. Kdysi u nás bylo pěstování červených vín vzácné,“ poukazuje Přibyla. „Příkladem může být i levandule, jejíž osevní plochy vykazují v posledních letech rostoucí trend,“ doplňuje Doležal.

Samotné nahrazování tradičních plodin těmi teplomilnějšími ovšem není řešením problému. „Adaptace na nové podmínky není levná ani jednoduchá. Můžeme sice hledat odolnější plodiny, ale pak nebudeme dosahovat současného množství produkce. Kdyby ano, pěstovaly by se odolnější druhy už dnes,“ konstatuje Přibyla. „Naše stravovací návyky jsou závislé na plodinách, jako je pšenice a ječmen, někde je vypěstovat musíme,“ dodává Leventonová.    

Celý článek ZDE